Dítě štěstěny?

Share Button

Článek Zdeňka Ipsera převzatý z časopisu Kajman. 

Jak mnozí z Vás vědí, moje dcerka mě doprovází na kaprařských výpravách od jejích útlých let. Opravdu nevím, jestli jí to baví z důvodu zdědění určitých mých genů, nebo je na to jen zvyklá od mala a bere trávení dovolené s nahozenými pruty jako přirozenou věc J Ať je to tak nebo jinak, jsem za to rád a považuji to za dar, který byl Kačence a možná i mě dán do vínku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAIMG_20140715_164413

Letos v červenci jsme vyrazili na týdenní rybaření k velké a poměrně hluboké pískovně. Kačka se těšila, že si dobře zachytá na feeder plotičky a cejny, ale já měl obavy, že právě kvůli velké hloubce to nebude možné. Vybral jsem však místo, kde se dno nesvažovalo tak prudce a cca 4 metry od břehu padalo jen na 5 metrů hloubky. Poté, asi po dalších 6 metrech, následovala hloubka 8 metrů. Řekl jsem tedy dcerce, ať nenahazuje příliš daleko, ať se snaží chytat někde mezi těmito hloubkami. Kačka, vybavena jemným light feederem, malinkým navijáčkem s kmenovým vlascem 0,16mm a návazcem 0,14mm, začala tahat jednu plotici za druhou. Občas se do hejna zapletl i nějaký větší cejn a o zábavu bylo postaráno. Paráda. Pozoroval jsem dcerku za jejími zády na svém křesílku a byl jsem pyšný. Zkušeně si napichovala na titěrný háček malá zrnka kukuřice, do krmného košíčku plnila voňavou směs a sestavu poměrně přesně nahazovala na stejné místo na hladině. A jak to tak bývá, i mistr tesař se někdy utne a jeden nához Kačce nevyšel. Krmítko s návazcem letělo více doleva a blíž, než tolikrát předtím. Kačenka chtěla montáž stáhnout a nahodit znovu, ale já jí povídám, ať to tam nechá, že už má v kýblu jen málo směsi, a že si teď hold na záběr počká o něco déle. Záběr opravdu dlouho nepřicházel a Kačce už docházela trpělivost. A hlavně na ní bylo vidět, že mi chce ukázat, že ona měla pravdu, že přeci jen měla ihned přehodit. Ve chvíli, kdy se sehnula po korkové rukojeti feederu se jemná špička prudce ohnula a s ní i více jak polovina celého prutu. Kačka zkušeně uchopila prut a pak už bylo jen slyšet dlouhé a žalostné zakvílení navijáčku přehlušované Kačenčinými opakovanými výkřiky: „Tati, pomóóóc“!!!! Stála na břehu v podvečerním slunci a s výrazem štěněte, které se dostalo mezi křeslo a sedačku a nemůže tam ani zpět, mě přemlouvala, abych se jejího prutu ujal. To jsem ale zamítl. Chtěl jsem, aby si rybu zdolala, nebo o ni případně přišla sama.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA  OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Taková je rybařina se vším všudy. Ryba si brala mnoho, mnoho vlasce a mířila hodně doleva. Tam k naší smůle seděli dva starší rybáři se čtyřmi nahozenými pruty. Naše ryba samozřejmě zamířila přímo tam a zamotala 3 z jejich prutů! Stále jsem se jim omlouval a sliboval nápravu, ale chlapi byli skvělí a chápaví. Povolili brzdy na všech navijácích a šli se podívat, jak tohle dopadne. Kačenka se třásla na celém těle a dostávala křeče do pravé ruky. Pořád dokola říkala: „Tati, já už fakt nemůžu…“. Ale já byl tvrdý a neoblomný J Záleželo mě na tom, aby tento boj dokončila sama, ať by dopadl jakkoliv. Souboj se zdál nekonečný. Spíše to byla přetahovaná, než souboj. Jakmile se Kačce podařilo získat pár metrů vlasce na cívku navijáku, ryba jí záhy vymotala dvakrát tolik nazpět. Modlil jsem se k Svatému Petru, aby to dopadlo dobře ve prospěch mé dcery. Neuměl jsem si představit to zklamání v jejích očích, kdyby se ryba vyřízla nebo jí přetrhla návazec. Neměl jsem tušení, jak může být velká, ale to bylo v tuto chvíli úplně jedno. Na ohnutém prutu do pravého úhlu se nedalo nic poznat či určit. Výpady ryby byly však poměrně pomalé, tah stálý bez „kopanců“ a mě v myšlenkách napadalo, že by to mohl být opravdu pěkný kapr. Jenže co si představit pod slovem pěkný, když zdoláváte rybu na měkký light feeder s nejjemnější špičkou, na 0,16mm kmen a 0,14mm návazec? A ještě, když rybu zdolává osmiletá holka? Mohl by se za pěknou rybu považovat třeba pětikilový kapr? Já myslím, že určitě ano.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Kačence začaly evidentně docházet síly a rybě snad také. Připadalo mě, že už není Kačka schopná ani zatočit pořádně kličkou navijáku. Ryba už také nedělala tak dlouhé výpady a spíše se jen tak mlela na místě. Vlezl jsem si s velkým podběrákem po pás do vody a čekal na první pokus, kdy budu moci kapra podebrat. Na více pokusů nebylo místo. Říkal jsem si, že jakmile se ryba překulí přes hranu podběráku ven, je vše ztraceno. Zde už nemůže tenoučký návazec vydržet. Naprosto klidně a tiše jsem stál ve vodě s ponořeným podběrákem a čekal na svou kořist jako amazonský indián s lukem a šípem. Po chvíli jsem v čisté vodě zahlédl veliké tělo ryby, která zdaleka ještě nebyla u hladiny, ale já už na nic nečekal. Sáhl jsem po ní a tlačil podběrák vzhůru takovou silou, až se zlomila tyč u „téčka“ ramen. To už ale bylo dobojováno a kapr byl náš. Zařval jsem na celé jezero a měl snad větší radost, než má dcerka. Opatrně jsem donesl kapra na podložku a na břehu byla slyšet slova obdivu od mnoha přihlížejících. Jednalo se o poměrně starého lysce, kterému v krajíčku tlamky zel malinký Owner Pin hook a vypadal nejtintěrněji, jak vypadat mohl. Za přítomnosti několika svědků jsme kapra zvážili a po odečtení vážícího saku nám ručička váhy ukázala na 17,1kg! Neuvěřitelné! Kačka byla hvězdou večera a při focení s úlovkem to taky tak vypadalo J

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Lysce jsme s největší opatrností pustili zpět do jeho domova a šli spát, protože naše těla byla obrovsky vyčerpána vypětím. U Kačenky fyzickým, u mě psychickým J

S pozdravem Zdeněk Ipser

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA  OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA