Hozená rukavice svatého Petra

Share Button

Je neděle ráno a jak to tak bývá, chystáme se s kamarády na naši oblíbenou vodu. Při těchto standardních přípravách zahrnujících jako vždy přesun asi tuny našeho vybavení, které rozhodně na několikahodinovou vycházku k vodě potřebujeme a nehodláme z ní slevit, do našich aut přemítám, co nás vlastně čeká a co nás žene stále vpřed.

Chvílemi se přistihnu, jak jen tak civím do prázdna, místo toho abych se věnoval onomu nudnému stěhování do auta. A v tu chvíli mi to dochází. Je to ona pověstná hozená rukavice, kterou každému z nás dnes a denně předhazuje náš patron svatý Petr v podobě výzvy k překonání sama sebe a samozřejmě k přelstění naší životní ryby a to ať už jste kaprař, vláčkař, muškař anebo se prostě jen tak jdete projít k vodě jen s lehkou plavanou.

Z myšlenek trochu procitám až v levém pruhu na dálnici při rychlosti, která rozhodně není povolena. Přesto i tak se nemůžu ubránit dalším myšlenkám. Co použijeme jako nástrahu, bude voda už dost teplá na experimenty, bude volné místo, které si přejeme a jaké bude počasí, bude takové, jaké je třeba nebo se propadneme do temnoty deště a větru?

Zvolna přijíždíme na místo a nemůžeme uvěřit vlastním očím. Rybník téměř prázdný, příjemné počasí, téměř bezvětří a co víc, je vidět krásná aktivita ryb, která je viditelná pouhým okem. To je snad sen. Takže 1:0 pro nás a teď rychle vybalit (opravdu to nesnáším pořád jen něco přemisťovat, rozbalovat a zase skládat – ale je to nutné a tak hurá do toho) a můžeme se pustit do chytání.

Strategie pro dnešní den je jasná, každý chytit aspoň jednu hezkou a rybu v podobě jesetera, amura nebo jak tajně doufáme především kapra.

A začátek je opravdu spektakulární. Jirka již několikátou výpravu vypráví, jak moc by si přál chytit lína (upřímně už je s tím trošku otravný, asi mu ho příště dojdu někam koupit, ať je klid) a tak když v klidu pozdně snídáme a ozve se hlásič jeho prutu v přerušovaném chodu (prostě jak říkáme, píp sem a píp tam) tak tomu nepřikládáme nijak zvláštní váhu a po záseku očekáváme spíše nějakého dorostence nebo dokonce bílou rybu. Překvapení však nastává, když Jirka začne volat Tinca Tinca je to Tinca Tinca a poskakuje u toho jako indiánský šaman při vyvolávání deště (hurá, nebudu muset do Tesca nebo na sádka).  Ryba je to opravdu krásná, i když nijak zvlášť veliká. Přesto vše nám dodává chuť a jakousi jistotu, že dnes je ten správný den a že dnes se bude dařit.

O pět hodin později v nás však začíná hlodat jaká si nejistota a trošku i beznaděj, ale hlavně strach, že i dnes vyhoříme a odjedeme opět s nepořízenou jako týden před tím. Přiznejme si, že být se šesti pruty ve vodě po pěti hodinách bez záběru na vodě kde víme, že ryby jsou, je opravdu smutný příběh a tak se dáváme do práce a snažíme se něco změnit tak, aby dnešní den dopadl v náš prospěch. A opravdu, po dalších cca 30 minutách od změny nástrahy z boilie Krill Bill na boilie Milk Shake a přihození pár kuliček už Jirka zdolává sice menšího, ale krásného amura. Tento krasavec nás vyburcuje a tak i my měníme s Vaškem nástrahy a ještě i vzdálenosti odhozu což se ukazuje jako klíčové.

 

Postupně tak během cca hodiny a půl zdoláváme, krásné ryby, mezi kterými jsou amuři, jeseteři, ale hlavně kapříci, za kterými sem tak moc rádi jezdíme. Jako nejlepší nástrahou se tak stává jako vždy na našich výpravách boilie Halloween s jeho sladko pikantní chutí a dále boilie Milk shake, což je pro mne velkým překvapením, ale na druhou stranu to dává smysl vždyť jahodová příchuť s mléčným nádechem je přece pecka, tak kdo by odolal 

Konečná bilance po našem chytání se tak ustálí na krásných devíti rybách na břehu a k tomu několik neproměněných šancí (ano jsem neschopný a jak se zdá, tak zásek nebo zdolání ryby budu muset ještě hodně procvičovat).

Přesto všechno, jak celý den začal a probíhal, jsme velmi spokojeni. Užili jsme si krásný den s přáteli, za skvělého počasí se spoustou krásných ryb a dobrého jídla a to je to, proč na ryby chodíme. Přátelé, ryby a skvělá atmosféra a co víc dnes jsme nad svatým Petrem zvítězili a již se těšíme na další hozenou rukavici a je nám jasné, že zvednout ji nebude nic lehkého a bude to tvrdý boj, ale to nám nevadí s přáteli to bude i tak zábava.

Za Anaconda Czech Team – Libor, Jirka a Vašek