Kamberk 2017 – II. Ročník kaprařských závodů

Share Button

Je pátek ráno a my se vydáváme vstříc kaprařským závodům do obce Kamberk na tamější 13 ha rybník, kde se opět po roce scházíme s přáteli a zároveň rivaly v předtuše velkých bojů o kaprařský trůn. Po příjezdu na místo zjišťujeme, že se čeká jen na nás a tak tedy hurá na losování. Losování lovných míst je zde trošku specifické, protože musíte vypít panáka a pak se teprve dozvíte lovné místo.

Panák teplé whisky není můj šálek čaje, ale máme štěstí a losujeme stejné místo jako vloni, tedy hráz s nejvyšší hloubkou a na návětrné straně, takže z hlediska kaprařiny ideální místo.  Tak teď ještě sníst grilovanou krůtu dorazit pivo a tradá na místo. Lehkou ironií osudu je, že celé závody jsou pro dvoučlenné týmy a zrovna můj parťák musí mít zpoždění dané pracovní dobou a tak jsou přípravy na mě – no nic aspoň mám volné pole působnosti a můžu si vše nachystat podle svých představ. Naštěstí se parťák Aleš v práci moc nezdržel (šéf odjel dřív domů tak proč by tam zůstával) a přijel těsně po poledni a tak jsme se mohli plně věnovat rybám.

Z počátku se nám moc nedařilo a nepřispěl k tomu ani tým, který byl hned vedle nás, protože jim záběry přicházeli v pravidelných intervalech a nešlo o nijak malé ryby. Při první rybě 15kg a třetí rybě 18,7kg jsme již začali propadat trochu panice… Nakonec jsme si řekli, že jsme sem nepřijeli prohrát a začali jsme závodit. Dohodli jsme se, že noc není překážkou a zůstaneme vzhůru a opravdu se začalo blýskat na lepší časy ale i tak nebylo bodovaných ryb mnoho. Ráno jsme opět dospěli k dohodě je třeba něco změnit a to něco bylo nasnadě – Zig Rig.

Ještě před tím, než padlo toto zásadní rozhodnutí, tak jsme ztráceli na vedoucí tým co do počtu kil cca 40kg a to už je celkem slušná porce na dohánění. Volba hloubky i vzdálenosti byla celkem jednoduchá, vzhledem k tomu, že celý den foukalo na nás směrem k hrázi tak jsme věděli, že ryba je blízko břehu a mohli jsme je dokonce vidět pod hladinou. Změřili jsme hloubku a při 4 metrech ke dnu jsme umístili ZIG-RIG cca 1 metr pod hladinu. Jako testovací boilie jsme zvolili Anaconda pop-up boilie bílé barvy a neutrální příchuti – chtěli jsme prostě vědět co se stane – byl to risk, ale bez toho se závodit nedá.

To co se však začalo dít by nás ale nenapadlo ani v těch nejsmělejších snech – ryba reagovala okamžitě a záběry přicházeli cca v 30 minutových intervalech. Ihned jsme toho využili a začali stahovat náskok našich soupeřů jen jsme se, co se týká nástrahy už zvolili jasnou jistotu a to pop-up boilie Anaconda Halloween 16 mm, které již své kvality prokázalo dříve. A tak se stalo, že se zapadajícím sluníčkem druhého závodního dne už byl rozdíl mezi námi a vedoucím týmem jen cca 10 kg.

Se západem slunce se ryba stáhla opravdu blízko břehu a tak bylo důležité být hodně potichu a prokrmit ještě před setměním příbřežní partie, tak aby se rybu podařilo udržet v kontaktu. Kulička osvědčeného Halloweenu položená čistě na dno pak už byla jen logickým vyústěním naší snahy.

Je šest hodin ráno a svítá… Je před námi posledních cca 8 hodin lovu a světe div se – po probděné noci a množství krásných ryb jsme ve vedení o cca 7 kg. Sakra to už přece nemůžeme prohrát. Osud však někdy chystá podivná překvapení a jedno z nich jsme ještě měli prožít. Záběry přicházejí pravidelně jak nám tak ale i soupeřům a tak se dá říci, že se pereme doslova o každé kilogram ryby a dá se říci, že teprve teď začínáme závodit. Čas se krátí a hodinu před koncem závodu je rozdíl mezi námi a druhým týmem pouhých 2,2 kg…

Najednou slyšíme hlásič… je 30 minut do konce. Bohužel hlásič není náš a druhý tým zdolává svou poslední rybu závodů. Bez dechu sledujeme jaká bude jejich reakce po vytažení ryby. Sakra jdou si pro váhu to snad ne, teď přeci neprohrajeme, takovou smůlu přeci nemůžeme mít. Váha se zastavuje na hodnotě 4,3 kg a jde tedy o nebodovanou rybu. Propadáme radosti a zároveň se modlíme aby už žádný záběr neudělali, ale kluci z druhého týmu jsou naprosto v pohodě a ve 14:00 kdy závody oficiálně končí nám nabízí doutník a gratulují k výhře.

ANO, zvládli jsme to a byť jsme vyčerpaní, vyfoukaní a spálení od sluníčka tak se nám po těle rozlívá slastný pocit vítězství, který nám dodá sílu do dalších bojů v příštích sezonách a na jiných kolbištích.

Za Anaconda Team – Jirka Hejna