Letos poprvé …

Share Button

Dobrý den přátelé, kamarádi,

dnes se mi opět po dlouhé době poštěstilo se vypravit do mokrého království hledat šupinaté krásky a tak mi dovolte abych pár slovy zhodnotil celý tento krásný den. Začalo to vlastně už den předem na výstavě For Fishing 2017, kdy jsem si konečně mohl převzít balíček s novými hlásiči Anaconda Tiki Taka 3+1  a k tomu krásné 3km vlasce Rock Hopper 0,30mm camou a tím se celý kolotoč rozjel. Znáte to sami když už máte něco nového, tak na ryby ne chcete, ale prostě potřebujete, nutně potřebujete to něco vyzkoušet 🙂 a přesně to byl můj případ.

 

Od čtyř hodin se vrtím v posteli a nemůžu spát. Budíka mám sice na čtvrt na sedm, ale ty vodní monstra mě prostě nenechají v klidu a už zdáli slyším ten slastný zvuk hlásiče. 6:15 ráno – budík zvoní jako zblázněný a mě se v hlavě honí jediná myšlenka, sakra který blázen si nařídí budíka v sobotu ráno?!?! mě se chce spát!!, pak mi to došlo, aha já vlastně chci na ryby. Málem jsem zboural dveře do koupelny a uklouznul jsem na rohožce před záchodem (mimochodem, mám na ní kapra) 🙂

 

Za chvíli už čekám u obchodu abych koupil sváču, nemůžu se dočkat, to blbý Penny snad nikdy neotevře, (rychle jsem se nacpal před první důchodce – nedám jim ani metr k dobru) a můžeme vyrazit. Když se blížíme k našemu cíli a projíždíme kolem jednoho rybníčku který je cestou a je celý zamrzlý (polívá mě horko a do mysli se mi derou pekelně ostré nadávky – no fajn cesta k ničemu rybník bude zamrzlý a mě asi klepne,  to nám to pěkně začíná) V půl osmé ráno jsme dorazily na místo, uffff rybník je odmrzlý, tak ještě vyndat věci z auta, vše připravit ,navázat a rozdělat, sakra to je práce zase na tři hodiny no bezva mě se prostě zase daří, klasika

 

No dobře, zas tak strašné to nošení nebylo, tak teď jen postavit stojan, který jsem koupil od kamaráda a může to vypuknout. Stojan je nádherný, celo nerezový, krásně zabalený v pouzdře a dělaný na zakázku a… a sakra, nemám návod a nevím jak se staví (půl hodiny se vším zápasím a když se nedaří – asi vyšší dívčí, tak prostě jen zapíchnu přiložené vidle na které dám paraboly a také to funguje, super,  jsem asi prudce geniální, protože mám nastavené hlásiče, mám ustavený polo stojan, a teď navázat pruty – to přece je brnkačka no neee 🙂

 

Neee není to brnkačka – jsem šikovný jako hrábě do kapsy a tak se mi nic nedaří a vše mi padá z ruky, takže od mojí poslední návštěvy u rybníka se nic nezměnilo. Háááááleluja, mám navázáno, připraveno, vybaleno a jde se míchat krmení, zkusíme řepku na rozkrmení v kombinaci s kukuřicí, ale sakra kam jsem ji zase zašantročil, aaaa tady je na dně kyblíku s nástrahami, sterilovaná v plechovce, voňavá, sladká a… a auuuuuu jsem idiot,  trhnu za víčko a to mi krásně protne bříško levého prsteníčku jako nůž máslem a najednou je moje krmení zbarvené do ruda, no a co teď ruce špinavé a krmení nenamíchané, no nic nejsem bábovka tak to pěkně domícháme krvavou rukou, kterou opláchneme v ledové vodě rybníka a tradá pro obvaz a náplast.Po deváté hodině je vše nachystáno, nahozeno a připraveno, jatka mohou začít… 🙂 V poledne je jasno, jatka nebudou, je jedno co do vody hodím, prostě se neděje nic… mám hlad a chce se mi spát, aspoň že je hezky. Čas ubíhá, sluníčko pálí, větřík pofukuje, oči se mi zavírají a ….. píííííp (málem jsem spadnul z křesla), příposlech svítí jak podium na diskotéce Michala Davida v osmdesátých letech ale nic se neděje, miluji přejezdy a navíc jsem vzhůru no bezva…..

 

Den rychle uběhl a je načase balit, nic se neděje a ještě mám práci, pomalu vše sklízím, už mám vše uklizené až na pruty (fakt nesnáším balení to je hrůza – proč to nemůže někdo udělat za mě, panečku to by byl život) z přemýšlení mě opět vytrhuje pípání – píííííp (no jasně to už dnes známe, přejezdy, vítr, ožužlávání bílé ryby, nebudu se vůbec vzrušovat), pííííííp (aha tak to nebude přejezd) přiskakuji k prutu a koukám jak swinger padá dolů (nesnáším padáky, sakra to ta ryba pitomá nemůže jet ode mě místo ke mě????) na nic už nečekám, jiná možnost nepřijde,  přiskakuji k prutu a mohutně zasekávám (být tam Mobidik tak určitě vyskočí nad vodu) prut se ohýbá ale na druhé straně se nic neděje, přitahuji rybu ke břehu ale stále se nic neděje, aaaaa hele amurek, není veliký, ale udělal mi obrovskou radost, škoda jen že jsem chytnul nejlínějšího amura na světě, i moje týden nošené ponožky by se bránili vytažení z vody více.Pro dnešek to stačí, k plné spokojenosti odjíždím domů a v myšlenkách už plánuji další výpravy…

 

Závěrem bych rád poděkoval mému kamarádovi Jirkovi Hejnovi za podporu a pomoc ve všem co dělám a dále také Markovi Tichému z Anacondy jehož rada a pomoc při výběru boilies na dnešní výpravu byla rozhodující – Anaconda Tutti Frutti 16mm, včetně dipu a powderu a i ve studené vodě budete mít úspěch.

Tak Petrův zdar přátelé a kamarádi, …. Libor Doubek