Má řeka Morava

Share Button

Večery před výpravou mají pro mne magický nádech. Páteční večer byl naprosto stejný. Po učinění rozhodnutí, na jaké vodě mne očekává kapr praděda, přišlo na řadu naplánování strategie. Výsledkem bylo narvání věcí do auta, při provádění činnosti přibaluji boilie Bionic Crunch Fire Tuna se slovy: „Jó Václave tuňák je prostě bomba“. Na vrch balíček krmného boilie. S úsměvem na rtech peláším do postele.

Brzy ráno vstávám, vařím, hážu do sebe jedno kafe a hrrr k řece. Po příjezdu na místo zjišťuji že, řeka teče jako blázen. Mněním lehčí olova za těžší nastražuji na každý prut kuličku tuňáka, vše posílám do ideální pozice a také dopravuji pár krmných kuliček. Nacházím se na regulované části řeky Moravy, dno je zde rovné a hloubka se také nijak radikálně nemění. Po náhozech se zamýšlím nad řekou. Proč je tak tajemná? Proč je zde každý den jiný? Hloubáním a třídění myšlenek trávím čas. Krátké pípnutí směřuje můj pohled na prut. Po pár minutách shledávám zdrojem traviny plující s proudem. Nezbývá než se zase zahloubati… Když v tom mne pískot vystřeluje ze židle. Ano je to tu záběr. Do žil proudí adrenalin, dostávám se do stavu rybářské drogy. Po záseku pro mne již existuje pouze já a protivník na druhém konci. Ubíhají minuty a já dostávám kapra do podběráku, v hlavě se rozehrávají oslavné fanfáry. Podíval se za mnou krásný, 6-ti kilový kapřík. Při pohledu na rybu v hlavě hraje již celý orchestr. Po dobu lovu to byl jediný z obyvatel řeky, který mne navštívil. Po konci lovu, když se ubírám cestou k domu, se ještě ohlížím, dopřávám si poslední pohled a v duchu zní slova: „já se vrátím“

Za Anaconda Czech Team Václav Ochotný