Podzim 2014 – 1.část

Share Button

Zdravíme všechny slušné rybáře, zejména tedy kapraře, milovníky těch šupinatých obrů, velikánů a dá se říci i legend, které nám utkvěli v paměti z vyprávění přátel kaprařů, kteří navštěvují naše vody ještě o pár let déle a kteří nás seznámili svými příběhy a zážitky s těmito němými tvory. Když už jsme u těch několika-letých vzpomínek, rádi bychom s kolegou Filipem před samotným článkem zabloudili do historie rybářského řemesla a kaprařiny obzvlášť…

Někdy totiž stačí opravdu jen zdánlivá maličkost a člověk se pak nestačí divit, jak se jeho život pozvolna posouvá poněkud jiným směrem. Ať už z důvodu toho, že k samotné rybařině přilne sám od sebe, nebo mu k tomu jiný pomůže, či tuto vášeň zdědí po svém otci, dědovi apod.. Zpočátku člověk příliš nevnímá fakt, že ta maličkost může mít přívlastek „ osudová „ . K tomu dospěje až mnohem později právě při těchto vzpomínkách či rekapitulacích. Při samotném rozboru rybářského sportu můžeme rybáře do určité míry nazvat tvorem, který řečeno sportovní terminologii útočí, kdežto ryba je tvor, která se brání. Rybář má k dispozici stále účinnější prostředky, kdežto ryba je odkázána jen a jen na své reflexy podpořené svými dosavadními zkušenostmi při setkáních s rybářem. Navíc, rybáři jde na břehu více méně o zábavu, kdežto rybě jde bohužel, mnohdy o život.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Možná se někdo zeptá, proč vlastně píši tyto řádky, ale já vím nebo aspoň doufám v to, že se mezi čtenáři najdou tací rybáři, kteří si po přečtení těchto pár řádků uvědomí to, že ryba není jen kus masa, ale je to tvor, který zkrášluje naše vody a především obšťastňuje nás rybáře a kapraře, kteří jsou vděční za chvíle, kdy se s rybou můžou na břehu aspoň na moment „ pomazlit „ a tak nějak pomyslně s ní na nezbytně nutnou dobu pohovořit, vzdát ji úctu a poděkovat ji za boj, který s rybářem svede o svou svobodu. Poté ji však zpět vrátit do jejího království, aby mohla i ostatní rybáře potěšit a udělat šťastným. Jde o to, že mezi kaprařem a rybou vzniká jakési pouto, které by se dalo vyjádřit touhou po opětovných setkáních. A k nim může docházet jen v případě, že ryba bude zpět vrácena do vody bez jakékoliv újmy. Je totiž ještě jeden důvod, proč píšu tyto řádky a srovnávám současný stav lovu kaprů s dobou před několika lety. Kapří společenství bylo tehdy daleko početnější, než-li je tomu v současné době. Tehdy na řekách a stojatých vodách téměř nikdo nechytal a tak měly tyto velké ryby naprostou pohodu a klid. A že se jim v této době docela slušně dařilo, o tom svědčí následné úlovky kaprů s hmotností i přes dvacet kilogramů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Postupem času se však na břehu našich vod objevili rybáři, kteří se úvahami nad svým úlovkem příliš nezdržovali. Ryba jako ryba. Malá nebo velká, hlavně že bude v mrazáku. A čím více, tím lépe. A bohužel, těchto rybářů je ve srovnání s kapraři přeci jen víc. A důsledek ?? Ten je zřejmý. Velké ryby prostě z našich vod postupně mizí a na ty opravdu velké exempláře zbyly jen vzpomínky. Vrátit dobu zpět a zamezit plošnému drancování našich vod bohužel nelze, jediné co nyní můžeme dělat, je snažit se vehementně chránit ty zbylé velké kapry, kteří naše vody a zejména tedy řeky ještě zkrášlují. Nesmíme dopustit, aby byly tito trofejní šupináči a lysci hromadně zabíjeni či odváženi do soukromých revírů. Je nejvyšší čas uvažovat o ochraně velkých kaprů a to nejen pro nás, ale i třeba pro naše děti, respektive pro příští generace.  Věřím, že většina rybářů se s touto myšlenkou a cílem ztotožňuje a ti, kteří jsou jiného názoru žádám tímto o zamyšlení se nad těmito řádky. Snad využití tohoto prostoru v článku nebylo zbytečné a změní tak názor lovců masa těchto krásných stvoření jakým kapr je.         

 DSC_1016

Vraťme se ale zpět k našim kapřím výpravám. Nacházíme se na přelomu měsíce srpna a září, tedy na přelomu léta s podzimem a naše tempo neboli počet výprav k vodě s parťákem Filipem je dá se říct nezastavitelné. U naší řeky trávíme opravdu každou volnou hodinu a za toto naše snažení nás Labe takřka každou výpravu k vodě obdaří svými šupinatými klenoty. Konec srpna jsme trávili na horním toku Labe a to na místě, které nám s parťákem vydalo již mnoho krásných ryb a já jsem si zde s Filipem vlastně letošního roku zvýšili „ kapří osobák „, tedy co se týče horní toku. Pár dní před námi plánovanou letos nejdelší výpravou, kdy tuto jsme plánovali na týden a to od 1.září na dolním toku řeky Labe, jsme zde s Dvořřim absolvovali ještě několik vycházek, které byly jen několika hodinové, tedy jen od ranních do  odpoledních hodin. Avšak na konečných výsledcích úlovků to vůbec nic neměnilo, ba naopak. Záběry zde přicházely většinou v dopoledních hodinách, tudíž bylo nejdůležitější míst nástrahy ve vodě už před dopolední snídaní. Zde jsme především preferovali boilie příchutí Mais ( kukuřice ), Gammarus ( sladkovodní rak ) a Schellfish ( treska ) v průměrech 20 mm a to buď jednu nebo dvě kuličky na dno, které jsme před náhozem řádně vymáchali v Activ Dipech jednotlivých příchutí. Vše pod záštitou firmy Saenger, která kaprařům nabízí boilie program Anakonda. Taktika byla stále stejná- partikl, zejména tedy vařená kukuřice+pva. Mezi další klenoty tohoto místa z posledního týdnu měsíce srpna patřil můj lysec o váze 16,60 kg a šupi o váze 16,70 kg. Filip zde ulovil také krásné kapry, kterým korunovali dva lysci v již podzimním hábitu.  

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Je první záříjový den a naše letošní nejdelší výprava byla na světě.. Odehrála se na místě, kde jsme si oba s Filipem udělili osobní rekord ve váze kapra, což si možná ještě vybavíte z předešlých dvou článků. Jen pro připomenutí jsme zde oba ulovili šupinaté obry o totožné váze 19,40 kg.  O této výpravě jsme se Vám již zmiňovali v předešlé zprávě. Výpravu jsme uskutečnili první týden v září a to v počtu pěti dnů z původně plánovaných sedmi, zejména z důvodu stále měnícího se průtoku vody. Výpravu s námi absolvoval náš dobrý kamarád, kolega a kaprař Roman, který s námi po celý rok řeku navštěvuje. Výprava vypukla v pondělí dne 1.9.2014 v brzkých hodinách, kdy kluci byli u vody dříve, jelikož já musel být do rána v práci. Před mým příjezdem na místo už kluci připravili vše potřebné jako nafouknutí člunu, postavení bivaku, zakrmení apod.., takže samotný lov mohl po krátké “ válečné “ poradě po mém příjezdu ihned začít. Předpověď byla taková, že první dva dny má pršet a poté má přijít mírné oteplení. Teplota vzduchu se pohybovala okolo 21 °C, teplota vody 16 °C, průtok řeky byl z důsledku předešlých dešťů zvýšený : hodnota se pohybovala okolo 230 m3/s, kdy se hladina toku během dnů naší výpravy hodně měnila z čehož jsme nebyli moc nadšeni, avšak museli jsme se nějak přizpůsobit, abychom zde byli úspěšní.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Taktika byla předem domluvena. Dva pruty v silnějším zákrmu partiklu, respektive kukuřice ( 90 kg ), kde jsme s parťákem po celou dobu výpravy nastražili jednu nebo dvě 20 mm kuličky boilie Mais na dno, bez Activ Dipů. Toto místo se průběžně po celou výpravu zakrmovalo koulemi již zmiňované příchutě spolu s partiklem. Z tohoto místa se vytáhlo několik desítek šupiňáků i lysáčků, vše v průměru o váze 3-5 kg. Zbylé dva pruty byly v opravdu mírném zákrmu boilie Gammarus, kdy jsme nastražili opět jednu nebo dvě boilie 20 mm na dno předem namočené v Dip-Activátoru Meat a poté zatáhlé Neutralem. Tyto pruty byly za celý den hluché. Cíleně jsme zde nekrmili ani zrnkem partiklu a boilie jsme zde opravdu jen “ pocukrovali „.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ke všem montážím jsme přikládali pva punčochu v které jsme i část koulí rozpůlili. V záloze jsme sebou měli pro případ Schellfish z řady Crunch New Formule 20 mm. Předpokládali jsme, že montáže budou první den, max. dva němé a poté, že se jak říkajíc nezastavíme. Řeka nás ale opět utvrdila v tom, že žádné dogma, respektive pravidla zde nefungují. První a druhý den ryby reagovali jen na Mais a to i bílá ryba jako tloušti, cejni a karasi, třetí a čvrtý den naopak Mais utichla a začal se po dvou dnech pomalu rozjíždět Gammarus. Ryby nebyly velké, jak jsem uváděl, sorta kaprů nepřekročila váhu 10 kg. A tak jsme s kolegou místo 20 mm koulí Gammáče přebili na větší průměr téže příchutě a to hned ve dvojité raččí duo – já i Dvořři jsme na vlas nastražili dvě 24 mm boilie na dno spolu s PVA punčochou, bez activátor-dipu a bez partiklu. Takto jsme to stražili od středečního odpoledne až do odjezdu. Montáž jsme poupravili na kamenou montáž. Já jsem naše montáže pomocí člunu zavezl a okolí jsem pocukroval.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Až překvapivě rychle přišel záběr na jednu z těchto montáží. Bylo něco málo po 21:00 hod. a Dvořřimu se rozezvonil příposlech. “ Je to tady „, křičel jsem na parťáka, když jsem se hrabal ze spacáku a on pelášil k prutu. Jízda to byla úchvatná, ryba si brala metry vlasce a ubírala se proti proudu. Já následoval Dvořřiho a šel s nim naproti rybě, kdy cestou k ní musel rybu Dvořři vyprostit z jedné vázky, ačkoliv na montáži nebyl back-lead ani samotné olovo. Jenže to k našemu zjištění nebyla jediná vázka kterou ryba projela. Když Dvořři došel na úroveň ryby, která byla v tu dobu asi 25 m břehu, čekalo nás další nemilé zjištění. Ryba opět zajela do vázky, i když v tomto případě ryba vlascem visela přes nějakou vázku. Naše cesta k jejímu vyproštění byla jediná : rychle na člun!! Co nejrychleji jsem dopádloval k místu, Filip naskočil do člunu a po ujetí pár metrů se vlasec z vázky uvolnil. Hlavou mi proběhl scénář, kdy mi Dvořřka podebíral mého osobáka, také ze člunu. Teď byla situace podobná, ale role jsme si prohodili. Ryba se zhruba po 5 minutách podívala na noční oblohu a lokla si prvními doušky. V ten moment jsem se co nejvíce vyklonil ze člunu,div jsem nepřepadl do vody a kapra jsem na první pokus podebral. Radost nás obou byla nepopsatelná. Jen jsem dodal : “ Konečně ryba přes 15 kilo „. Po odečtení vážecího saku se váha mohutného labského šupináče zastavila těsně pod devetenácti kilogramy a my byli štěstím bez sebe. Ryba byla plná síly ještě na podložce při fotodokumentaci a při video-nahrávce. Dvořři přijmul gratulace a plný vyčerpání šel tohoto plnokrevníka vrátit zpět vodě.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Čtvrteční večer jako kdyby sv. Petr zmáčkl tlačítko Kopie. Téměř ve stejnou dobu se rozeznil Dvořřiho hlásič, opět na dvě 24 mm koule Gammáče a pro jistotu už jsme šli na člun hned. Kapr se po chvíli zdolávání nechal přemluvit k návštěvě do sítě podběráku a následně na podložku. Také se jednalo o šupinatou formu kapra, tentokrát o tzv. říčáka. Mě se ještě během čtvrtka povedl lysec okolo 9 kg a jako takový bonus nás Labe za tuto výpravu odměnilo s parťákem malinkýma, ale opravdu nádhernýma dvěma lysci – řádkáči. Tyto kapříci byla jako malovaní, evidentně ze stejného potěru. Ani jeden z nich neměl přes dvě kila, ale potenciál těchto kaprů,  pokud se dožijí váhy aspoň 15 kilo, tak si troufám říci, že nejednoho rybáře udělají neskutečně šťastným člověkem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Výpravu jsme ukončili v pátek večer, spokojeni a natěšeni na další vycházku k vodě. Kamarád Roman si zde také nachytal pár pěkných kaprů, tak že on byl při odjezdu domů také spokojen. Nyní se již zaměříme na námi osvědčená místa v tomto období na horním toku Labe a doufáme, že se s Vámi co nejdříve podělíme o naše další podzimní úlovky.

DSC_1033

Tímto dílem bychom rádi poděkovali manažerovi firmy Saenger za Českou republiku Markovi Tichému, který nás po celou sezónu zásoboval boilím Anaconda a dále za jeho osobní přístup za cestou ke kaprařským legendám.

 Z Labského údolí Vás za Carp Team Oáza zdraví David „Šaman“ Pejřil a  Filip „Dvořři“ Dvořák.