První lovy.

Share Button

Je až s podivem, co nás dokáže ovlivnit a jak na takové věci po čase vzpomínáme. Kvůli tomu nebo možná právě proto jsem jako název pro další povídání zvolil název mé oblíbené knihy o rybách a rybářích, kterou jsem jako malý kluk velmi často pročítal. Ona kniha popisuje dobrodružství začínajícího rybáře a samozřejmě také přátelství a vztah k rodině a já si na ni vzpomněl na naší první pozimní výpravě, kterou jsme podnikli s přáteli na našem oblíbeném revíru.

Vždy když se s těmito lidmi setkám, jsem opravdu pyšný na to, že je mohu nazývat přáteli a že mě přijali mezi sebe a jsem o to šťastnější, že se můžeme všichni sejít na rybách a užívat si ty chvíle pohody a klidu.

No, ale dost bylo nostalgie, je třeba se zaměřit na to, co je důležité a to je naše první výprava za kapříky po zimně. No, tedy po zimně je opravdu nadnesený pojem a to i když bylo přes den krásné počasí, tak noční teploty směle atakovaly bod mrazu a práce s jakýmkoli rybářským náčiním se tak stávala složitější, ale to většina z Vás určitě zná, jakou švandu lze užít s podběrákem přimrzlým k molu a s bojujícím kaprem na druhém konci vlasce.

První den po příjezdu tak probíhal hlavně v duchu hledání správného místa ve vodě a i když zdejší vodu známe tak například pro mě to byl opravdu oříšek, protože jsem byl mezi kolegy trochu zavřený, což se nakonec ukázalo jako rozhodující jev. Po usazení bójek tak následovala jen rutina v podobě zavezení montáží na místo přikrmení pár peletami a kuličkami na chytací místo a už nezbylo než jen čekat a že to bylo čekání dlouhé….

První ryba se nám po dlouhém čekání a zkoušení všeho možného přišla ukázat až večer a byl to doslova vymodlený záběr. Podmínky nebyly opravdu nijak příznivé a voda byla ještě hodně studená, avšak Jirkovi se dařilo postupně přelstít pár kapříků a to především na boilie s příchutí Strawberry Milk Shake  a dá se tak říci že v chladném počasí rybám nejvíce chutná jahodový shake a já se jim vlastně ani nedivím, také si ho rád dávám, když jdu někam na rychlé občerstvení. A přesně to dělali i ryby, byly prostě jako v rychlém občerstvení jen vždy sem tam sezobli jednu kuličku a jeli dál. Prostě se nám nedařilo ryby zastavit na jednom soustředěném místě a vytěžit z toho maximum.

Ale protože jsme veselé kopy a neúspěch nás nemůže rozházet a tak když nebaštily ryby, tak jsme se rozhodli, že se najíme aspoň my. No a tak dospěl čas uvařit si vlastní baštu s vepřovou příchutí dipovanou česnekem a solí v podobě kolen vařených v kotlíku a musím říci, že to nemělo chybu.

Závěrem snad jen říci, že i když se nám úplně nedařilo, tak si každý na rybu sáhnul a pro mě osobně tyhle výpravy znamenají ještě daleko víc a to sice, že můžu trávit čas se svými přáteli a to se pro mě stává daleko důležitější než jen slepá honba za ulovenými kily v podobě zlatavých kapříků. Prostě chytit si rybu jakékoli velikosti je pro mne stále větší požitek jako v dobách kdy jsem s rybařinou začínal.

Za Anaconda Czech team – Libor, Jirka a Venda