První zahraniční cesta – Maďarsko…

Share Button

Vždy mě to s parťákem Šamanem táhlo ke svazovým vodám, rybníkům, důlním propadlinám, přehradám a poslední léta výhradně k řekám. Avšak po určitém období kaprařiny jsme zacítili touhu navštívit i nám vzdálená místa. Abychom si první zahraniční výpravu užili, zvolili jsme soukromý revír v jižním Maďarsku, který se nazývá Merenye.

I když náš pohled na soukromé a komerční revíry byl poněkud skeptický a naše kaprařská cesta se ubírala lovem na svazových vodách, chtěli jsme si to spíš užít a vzít to jako první zahraniční oťukávání. Před touto výpravou jsem v průběhu let strávil pouze dvě noci na jednom soukromém revíru v ČR s kamarádem Romanem a to jen kvůli tomu, že jsme chtěli oba ulovit jesetera, což je na našich svazových revírech spíše velká rarita. Tak nám nezbylo nic jiného. Ulovili jsme dost ryb, mě se dokonce povedlo ulovit šupináče přes dvacet kilogramů váhy, ale rozhodně to pro mě neznamenalo nějakou rybářskou a už vůbec ne kaprařskou metu. Ale zpátky k našemu zahraničnímu tažení. Po našich kamarádech a známých jsme sehnali dostatek informací o daném revíru, a jelikož je na toto 140 hektarové jezero vyvíjen enormní tlak, museli jsme si lovné místo zarezervovat již rok dopředu. Na tuto výpravu, kterou jsme uskutečnili začátkem dubna roku 2013, kdy s námi jel i náš společný kamarád a kolega Honza. Naneštěstí zima roku 12/13 byla dlouhá a dost studená, takže místo očekávaného jarního slunce, jsme v trojčlenném složení z Čech odjížděli koncem března a doprovázely nás sněhové vločky. Cesta uběhla bez problémů, menší potíže nastaly po příjezdu do stejnojmenné vesnice Merenye kousek od jezera.

SAMSUNG

Nedařilo se nám najít správnou cestu k revíru. Když jsme dvakrát zapadli, řidič Honza prohlásil: „Ještě chvíli a jedeme domů!“ Naštěstí se nám ho podařilo uklidnit a návrat mu rozmluvit. Po zaparkování vozidla na hrázi jezera nás Merenye přivítalo zakalenou jarní vodou, která měla pět stupňů Celsia. Všude kolem rozmáčené břehy a bláto. Jen jsem řekl parťákovi: „Budeme rádi, když oba za týden chytneme rybu.“ Celkově jsme z toho neměli vůbec dobrý pocit. V tom nás utvrdil místní správce Ďuri, který nám řekl, že aktivita ryb je mizerná a že němečtí kapraři tu za pět dní ulovili jednoho kapra. Slováci, že na tom nejsou o nic lépe. Jeho pomocníci nám přistavili Jeep, jelikož naším autem bychom se na určené místo nedostali. Naskládali jsme se do něj, včetně všech potřebných věcí a posléze nás odvezli na naše místo spolu s vozejkem s věcmi. To se nacházelo zhruba kilometr od přítoku. Za námi bylo pole a všude kolem byl asi půlmetrový nános bahna. Takže ještě než jsme vůbec začali cokoliv dělat, byla celá naše výbava úplně zaneřáděná. Se Šamanem jsme vyjeli na vodu a obrazovka echolotu nám ukázala naprostou „vanu“. Prostě bahnité dno bez jakýchkoliv zlomů, hran či lavic. Na to jsme však byli připraveni a počítali s tím. S parťákem jsme si dali práci a vydrželi na vodě téměř dvě hodiny.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Podařilo se nám najít – asi sto třicet metrů od břehu – mírnou hranu, tedy zlom ve dně cca jeden metr dlouhý. Byl zakončený mírnou prohlubní a to v budoucím týdnu zřejmě rozhodlo o našem úspěchu. Většinu ryb, a také ty největší, jsme ulovili právě zde, jelikož jsme na toto místo s parťákem Šamanem umisťovali čtyři pruty, řádně zabeckleadované.  Honza byl v hledání tzv. Hot Potu rychlejší a konstatoval, že tady nic není a rozhodil dvě tyčovky tak trochu na náhodu. Mé a parťákovi zbylé dva pruty jsme umístily blíže k rákosovému porostu. Zde jsme chtěli krmit převážně partiklem a jen mírně boiliem. Zajímavé bylo, že i přes přerybněnost revíru bylo toto místo dost skoupé na záběry. Po zavezení udic jsme s parťákem volili stejná krmná místa jako vždy. Po poměrně rychlém zavezení montáží jsme postavili bivak, uklidili věci a dělali vše proto, abychom si náš pobyt u vody v bahně a velice studeném větru co nejvíce zpříjemnili. V zápalu práce téměř nevnímáme chlad. Snažíme se vše stihnout do setmění. Když máme na večer vše hotové, usínám vysílen v křesle před bivakem naprosto zmožený únavou. Jelikož den byl opravdu náročný a my jsme byli na nohou nějakých 36 hodin. Až za tmy mě vzbudil déšť a neskutečně obrovský chlad. Překontroluji udice a jdu spát do bivaku.

SAMSUNG

Dopoledne se budíme a zatím jsme bez jediného pípance od ryby. Konzultujeme to s Šamanem a Honzou a ani se s parťákem nedivíme, jelikož podmínky jsou naprosto šílené. Sotva tuto myšlenku dokončíme, mám na pravý prut ze vzdálenějšího místa padák. Ani se mi tomu nechce věřit. Na nic nečekám a mírně přisekávám. Po chvilce dostavám na břeh mého prvního šupinatého Pontyho. Je menší, má něco pod deset kilo, ale mě udělal v tu chvíli velikou radost. Po tomto úlovku zdolávám v krátkém sledu za sebou ještě další tři kapry, jimž dominuje lysec nad patnáct kilogramů. Kluci jsou zatím bez záběru a já uklidňuji Šamana, že kapři jsou evidentně na našem místě. Dále tedy opatrně přikrmujeme. V průběhu dne se i Šaman dočká svých prvních maďarských plnokrevníků. Počasí se stále zhoršuje, co chvíli prší a neustále fouká ledový vítr. Teploměr nám ukazuje jen lehce nad šest stupňů Celsia. Zavážet, dokrmovat a to stále dokola není žádný med. My jsme tu však kvůli rybám, proto si to užíváme. Další dva dny uplynuly ve stejném duchu a většina ryb, co s parťákem taháme, jsou z většiny lysci, občas i nějaký ten šupináč. Honza je stále bez záběru, loví na boilie domácí výroby, my raději sázíme na hotovky sladké příchutě v menších velikostech, doplněné o malinký reflexní pop up. Další den se mi podařilo vytáhnout skutečně tlustého lysce, který měl hodně přes 16 kilo. Jsme již skutečně vyčerpaní, jelikož od druhého dne se nám to s parťákem dost rozjezdilo. I v noci. O počasí ani nemluvě prostě jaro jak se sluší a patří :). Jsme navíc trochu zklamáni z bojovnosti ryb. Ty jdou ke břehu jako cejni, ačkoliv zdoláváme poměrně hodně slušné ryby. Na některých je evidentně vidět, že i když jsou zde zakázány háčky s protihrotem, mají hrozivě zničené tlamky a některým chybí i celé koutky.

SAMSUNG

Jen Honzovi se oproti nám stále moc nedaří. Do konce výpravy se mu povede zdolat asi pět menších kapříku a jednoho solidního dvanáctikilového šupináče. Předposlední den výpravy Šaman zdolává velikého šupináče přes metr dlouhého s parádní váhou 18,60 kilogramů. Ani tato ryba však nebojuje a jde do sítě podběráku celkem hladce. Na tomto šupíkovi je poznat, že to není tolik chytaná ryba vzhledem k tomu, jak vypadá jeho tlamka. Předposlední den výpravy slavíme moje narozeniny. Je to jediný den, kdy neprší, nefouká a hladina je jako zrcadlo. Dokonce na nás vykoukne i slunce, které nás uspává a my nemusíme den trávit schovaní v bivaku. Večer sedíme s kolegy u ohně, lehce usrkáváme ze skleničky a debatujeme. Se Šamanem se shodujeme na tom, že se velice těšíme, až vyrazíme na řeku, škádlit naše české poklady. Tento krásný den je ovšem naprosto mrtvý na záběry a musím říct, že nám to ani v tu chvíli ani nevadí. Jen si vychutnáváme hezké počasí v přírodě. Navzdory všem opatrným záběrům dostávám tento teplý večer poctivou a plynulou jízdu. Zvedám prut a odpovědí je mi mohutný tah směrem ke středu jezera. Jdeme s Honzou na člun a jedeme této velice bojovné rybě naproti.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jsem z toho trochu u vytržení, jelikož námi ulovené ryby do téhle chvíle takřka nebojovali. Tahle ryba se však chová jako vystřelená raketa. Zdolávání probíhá už téměř za tmy, a do toho začíná foukat vítr, který nás odnáší asi 600 metrů na levou stranu od našeho místa. Vždy, když navinu téměř deset metrů vlasce, ryba zprudka vyráží a můj náskok si bere několikanásobně zpět. Napadá mě, že mám možná na prutu jednoho ze zdejších velikých amurů. Do sítě podběráku mi však Honza podebere opravdu statného a zmasilého lysce. Krásnou rybu. Asi nejvíce mě na ní těší to, že má, jako jediná spolu se Šamanovým šupináčem, čistou tlamu. Tato ryba je pro mě takový menší dárek k narozeninám. Druhý den balíme a těšíme se domů. Ďuriho pomocník nás přesně v domluvený čas nabírá a jedeme zpět k autu, které na nás čeká na hrázi jezera. Co říci na závěr…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Mě se podařilo zdolat za šest dní lovu třiadvacet kaprů, převážně lysců. Šamanovi dvacet kaprů, také převážně lysců. Navíc nám dost ryb spadlo, jelikož jsme samozřejmě používali háčky bez protihrotu, což bylo víceméně znát. Myslím, že je to docela solidní závod, když vezmu v potaz brzké jarní období, teplotu vzduchu a vody. Podle nás to svědčí o veliké rybnatosti daného revíru. My jsme se hlavně utvrdili v tom, že další výpravy do zahraničí budeme podnikat jen na svazové a státní vody. Výpravy na revíry typu Merenye budeme brát maximálně jako dovolenou, než z čistě nějakého rybářského hlediska. Co se týče návštěv, tak v mizivém procentu. Protože mě a parťákovi udělá radost desetikilová ryba z české svazovky než třeba „dvacítka“ z podobného typu revíru.

Za carp team Oáza Filip „Dvořři“ Dvořák a David „Šaman“ Pejřil

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

SAMSUNG

OLYMPUS DIGITAL CAMERA 
OLYMPUS DIGITAL CAMERA  OLYMPUS DIGITAL CAMERA SAMSUNG