Všem tichejm bláznům

Share Button

Každý z nás nebo alespoň většina se za svůj dosavadní život potkala s různými druhy lidí, od méně zajímavých až po ty výjimečné. I když k seznámení došlo náhodně nebo cíleně, výsledkem byl konečný dojem či pocit, který si člověk nějakým způsobem z kontaktu s poznanou osobou odnáší, ať už v pozitivním či negativním slova smyslu. Věřím a myslím si, že každý z nás má z těchto prvotních setkání i určité zkušenosti a poznatky s kterými pracuje a to zejména v souvislosti s navazováním dalších nových vztahů, ať už kamarádských, pracovních či jiných.

Jak již napovídá samotný název článku, tak „ tichý blázni” jsou lidé, kteří tráví svůj volný čas u vody lovem ryb, ať už z hlediska své vášně k tomuto koníčku či z požitku svůj úlovek následně zpracovat ve své kuchyni. Mezi takovými lidmi se však najdou i tací výjimeční, kteří rybaření a záležitostem kolem této vášně věnovali či věnují celý svůj život a obětují kvůli rybám a celoživotní lásce k těmto tvorům své maximum.

Já měl to štěstí, když jsem se s takto smýšlejícím člověkem potkal. Rybařím již od dětství a teď s odstupem času můžu s čistým svědomím říct, že jsem za dobu, co provozuji tento celoživotní koníček, nepotkal nikoho, kdo by se rybám a jejich celkové propagaci ve smyslu sportovního lovu ”Chyť a pusť ” věnoval za svůj život více než právě tento člověk. Asi již každý z Vás tuší a ví, o kom tu celou dobu mluvím. Tím člověkem je Ivo Sláma a bohužel již budu muset o tomto člověku mluvit v minulém čase, ačkoli vím, že mi to bude činit značné problémy. Bohužel nás jeho přátele, kamarády, rodinu a všechny známé začátkem letošního roku zastihla obrovská tragédie, když jsme se dozvěděli, že Ivoš nás navždy opustil. Nechci a nebudu tady rozebírat proč se k tomuto nešťastnému a velmi bolestivému kroku Ivo rozhodl, cílem tohoto článku je poukázat na to, jak výjimečným člověkem Ivoš Sláma byl, ať už po stránce osobní či po stránce rybářské a taktéž se s ním chci aspoň touto formou rozloučit a říct mu tak navždy:Sbohem, kamaráde …

Vždy jsem psal články s radostí a chutí, avšak tento je a bude výjimečný a to i v tom, že jsem vždy psal o rybařině, respektive o kaprařině, jako takové, avšak I. S. byl typ člověka, který si zaslouží nejen článek k jeho osobě, na jeho počest a památku.

Jak již jsem uvedl, rybařina mě uchvátila v celém rozsahu jako malého kluka a od té doby jsem této zálibě naprosto propadl. Od roku 2011 se pro mě tento koníček stal více než zálibou, řekněme neukojitelnou vášní, kdy jsem od této doby začal preferovat hlavně kaprařinu, jakožto lov velkých kaprů na řece Labi, na ty zázračné kuličky zvané boilie. V jednom loňském vydaní tohoto kaprařského magazínu jsem se právě o Ivovi zmínil jako o průkopnické legendě a ikoně moderní kaprařiny u nás. Troufám si říci, že každý z nás rybářů, hlavně zejména kaprařů ví, kdo Ivoš Sláma je a byl. Větší část rybářů ho zná z časopisů, rybářských magazínů a videí z dob, kdy kaprařskou scénu u nás odstartoval zejména Milan Zelenka s Jardou Vítkem, od lovu trofejních kaprů na Pálavských jezerech až po Poklad na Labi. Ale není to jen rybářský svět, kde Ivo zanechal své stopy. Druhým koníčkem, kterým se i částečně zapsal do srdcí všech rybářů je hudba a psaní textů písní, kde právě skladby „ Nemohu spát a Všem tichejm bláznům ” napoví o tom, jak hudební skladatel a zpěvák Ivo Sláma dokázal propojit lásku k hudbě a rybařině. Také nesmím opomenout rybářské veletrhy For Fishing, kde Ivo působil mnoho let ve funkci odborného poradce.

Ale vraťme o pár let zpět. Jak již jsem uvedl, v uvedeném roce jsem propadl lovu velkých kaprů, kdy jsem právě v úplných začátcích poznávání lovu těch největších šupinatých klenotů na řece Labi měl tu čest poznat Iva Slámu. K seznámení došlo jak jinak než na rybách přes mého kamaráda Martina, který nás jako jeden z prvních s kolegou zasvětil do putování za kapřími legendami na královně našich řek při naší první velké výpravě, která nás i přes neúspěch nastartovala k celoživotní cestě za kapřími velikány. Ivo se už od prvních okamžiků jevil a choval jako skromný a obyčejný rybář, který nás mohl všechny svými znalostmi a zkušenostmi strčit jak se říká do kapsy, ale opak byl pravdou. I on sám byl po celou dobu, co jsem ho znal učenlivý a rád se přiučil novým věcem a trendům ve stále se rozvíjející se kaprařině, i když je pravdou, že těch věcí o kterých Ivoš nevěděl, bylo opravdu málo. V době, kdy jsme se s Ivošem seznámili, tak už se lovu kaprů jako takovému aktivně nevěnoval a to z osobního důvodu, který tu nebudu uvádět. Jak asi víte, byla doba, kdy se Ivo věnoval i lovu sumců a právě při této příležitosti jsem ho viděl poprvé v akci. Asi nebude žádným překvapením, když vám řeknu, že Ivo oplýval stejně tak dobře informacemi o lovu sumců, jak o lovu kaprů. Při vzpomínce se mi vybavuje hlavně to, že jsem byl v jakési dvojité eufórii, kdy jsem nevěděl, zdali se mám soustředit na samotný lov (pro mě ten den premiérový lov sumce z lodi) nebo zda mám jen poslouchat a vnímat to, co všechno říká osoba, kterou jsem do té doby znal jen z časopisů. Při opakovaných setkání se vztah mezi mnou a Ivošem začal prohlubovat a to jak ve směru přátelském, tak ve směru rybářském.

Postupem času nás s kolegou Ivo začal, dá se říci skoro pravidelně u vody navštěvovat, ať už se jednalo o krátkodobou vycházku či delší výpravu. Co je pro mě dalším nezapomenutelným faktorem na jeho osobě je ten moment, když za mnou či za námi dorazil k vodě. Ten okamžik, když přišel k našemu lovnému místu a pohlédl na řeku Labe a její malebné okolí, obzvláště v místech labského údolí, které při pohledu na něj přináší opravdu pohádkovou krajinu. Bylo vždy patrné, že ať už Ivo přijel s jakoukoli náladou, vždy mu tento pohled vykouzlil upřímný a nepřehlédnutelný úsměv na tváři a jeho oči jakoby se rozzářily štěstím. Tento moment jsem měl rád, tohle byl prostě Ivoš. Bez jakýchkoliv slov dokázal vyjádřit své aktuální pocity a dojmy, nikoho takového jsem ještě nepotkal a už asi nepotkám. Byl to výjimečný člověk i v tom směru, že působil na ostatní kolem sebe pozitivní náladou, přístupem a tak si ho i budu určitě nejen já pamatovat.  S odstupem času lze říci, že působil jako štěstěna, která nám s kolegou přivezla kromě dobré nálady i nějaký ten pěkný úlovek kapra. O to větší pak radost u vody, kdy s námi prožíval souboje s říčními obry od A až do Z. Sdílel s námi radost z úlovků a v těchto chvílích bylo více než patrné, že se jednalo o člověka, který svůj život trávil hlavně u vody, tam to miloval nejvíce, v blízkosti kapřích mohykánů, kteří mu nedali spát, tak jako nedali spát nám jeho příběhy a historky za celou dobu jeho kapraření a rybaření obecně, které nám vždy s chutí na rybách vypravoval. Byl i naše psychická podpora v době našich začátečních cest a výprav za labskými plnokrevníky, kdy jsme objevovali tajemství skrytá za ” obyčejnou ” kuličkou zvanou boilie, která se značným dílem podílela na zvratu lovu velkých kaprů.

Jednou nás u vody s kolegou oslovil s tím, že by si přál, abychom po něm a jeho zesnulém parťákovi převzali Carp Team Oáza a pod tímto týmem také vystupovali. Abych řekl pravdu, co si pamatuji, tak jsem ani já, ani kolega nevěděli, co máme v ten okamžik odpovědět. Byli jsme z toho opravdu překvapeni, tohle jsme, troufám si říci ani jeden nečekali. Byla to pro nás na jednu stranu obrovská výzva pokračovat a převzít tak název CT Oáza, který založila taková osobnost a rybář jakým Ivoš byl, ale na druhou stranu jsme ho nechtěli zklamat, jelikož jsme byli v tu dobu teprve na startu poznávání kaprařiny, ale oba jsme věděli, že tohle je naše cesta a tak jsme s úctou a pokorou tuto nabídku přijali.

V úplných začátcích byly samozřejmě vycházky, které se co se týká úlovků vůbec nezdařily a i v těchto chvílích se Ivoš snažil poradit a vymyslet něco co by přimělo kapry k záběru, ale jak říkával: „ Jsou výpravy, kdy by tě ani zlatá kulička na dně nezachránila od neúspěchu ” a tak to v kaprařině bylo, je a bude. Rady a zkušenosti, které nám Ivo předal, jsou k nezaplacení, zejména jsem mu vděčný za to, jaký mi předal pohled na lov trofejních kaprů. Jestli se někdo zasloužil o K-70 na toku řeky Labe, hlavně tedy na horním toku, tak to byl právě I. S., který se tak snažil chránit nejen trofejní kapry a za to mu patří obrovské díky, zejména ze stran nás lovců velkých kaprů.

Závěrem bych chtěl říci, že jsem se za dobu lovu velkých kaprů na řece Labi setkal s mnoha lidmi, kteří propadli lovu kapitálních kaprů ještě o mnoho let dříve než já a většina z nich jsou lidé, kteří by se svého koníčku, vášně a lásky k těmto němým tvorům pod hladinou nikdy nevzdali, kdy právě možná stopa a ideologie Ivoše a jemu podobně smýšlejících rybářů v počátcích kaprařiny utkvěla v srdci většiny kaprařů a zanechala tak v tomto odvětví rybářského řemesla důležitý základní kámen: Instinkt lovce, ale férového, který si váží svého soupeře a chová se k němu se stejnou úctou a respektem jako ke svým blízkým, protože je to nádherný a živý tvor, který by se měl po návštěvě naší podložky a puse pro štěstí vrátit zpět do vodní říše. Rybaření není jen koníček, rybaření je smysl života a v současné době i životní styl “. Ivoš byl člověk s obrovským, férovým a upřímným srdcem, vždy se snažil najít tu nejlepší cestu pro všechny, a pokud měl člověk jakýkoliv problém, on si vždy našel ten čas, aby pomohl. Takových osobností jako byl Ivo Sláma je opravdu málo a o to více nám tu všem budeš chybět příteli, kamaráde.Je čas se s Tebou navždy rozloučit a říct Ti konečné sbohem, avšak jen pomyslné, jelikož vím, že ve vzpomínkách všech zůstaneš s námi napořád.

Čest tvé památce, ať jsi tam nahoře šťastný Ivoši a věřím, že Ti to tam s tvým parťákem jezdí, jako tomu bylo za éry vašeho CT Oáza. Budeš nám tu všem chybět. Sbohem příteli, kolego  …
David Pejřil „ Šaman „